Byl jsem na pár dní v Maďarsku. Jelikož se před několika dny konaly volby, byl jsem zvědav na povolební atmosféru a doufal jsem, že přijdu na to, jak je možné že polovina Maďarů volí Fidesz, stranu jejíž jediným tématem je odpor k migraci, tedy něco jako české SPD. Rozdíl je ještě větší v parlamentu (kvůli systému přepočítávání hlasů), kde má vítězná strana přes sto křesel, zatímco ostatní strany každá tak šest. Navíc na druhém místě skončil Jobbik, což je strana s fašizující minulostí. Před pár lety měla i svou domobranu, Maďarskou gardu, kterou jim ale soud zakázal. Obrázky pochodujících pánů v černých čepicích tehdy tiskla i česká média, s uklidňujícím dodatkem, že je to malá mimoparlamentní strana. Dnes skončila ve volbách druhá. Když tedy člověk přijíždí do Maďarska, čeká, že tu uvidí nenávistné davy lynčující každého, kdo nemluví maďarsky, štvavé kampaně nebo že ona nálada nespokojenosti a protestu bude alespoň nějak patrná. Nic z toho jsem neviděl. Budapešť je klidné pohodové město. I když je větší než Praha, nepůsobí přeplněně ani hekticky. Lidi posedávají v parku, zakusují se do kornoutů se zmrzkou a nic nesvědčuje tomu, že by se někomu chtělo na barikády nebo alespoň do průvodu s transparentem. V ulicích ještě visí předvolební plakáty, je jich hodně, ale ani ty nepůsobí agresivně. Jsou většinou malé (billboardů je tu minimum) a velmi standardní – busta v obleku, název strany a nějaké heslo. Za zmínku stojí jen plakáty Fidesze, na kterých je vidět zástup uprchlíků a nápis STOP a pak taky plakát, na kterém George Soros (místní folk devil, něco jako Zemanův Bakala) s úsměvem objímá opoziční lídry (viz níže). Ale i tenhle plakát je spíš anekdotický, nepůsobí agresivně a nenávistně. Fidesz svou kampaň postavila na tématu migrace a její pozice je jasná, ale ještě se tím neříká, jaká je to vlastně strana a kdo ji zastupuje. Orbán je jak se mi zdá taková kombinace Fica a Paroubka. Jako Paroubek vypadá a působí, je to taky takový obtloustlý brunátný model, ale zdá se mi profesionálnější a lépe se kontrolující. Nevypadá na to, že by potřeboval láteřivé projevy hrozící Marťany. Orbán je rezolutní, vcelku bez obalu a bez nějakých zbytečných útoků sděluje své stanovisko, alespoň se mi to zdálo z těch několika přeložených videí, které jsem na internetu viděl. Jsem samozřejmě silně limitován neznalostí jazyka. Ale rasismus a nenávist k cizincům, o kterých jsem dopředu slyšel a které jsem čekal, jsem tu nezaznamenal. Zbytek strany pak už vůbec nepůsobí nijak radikálně. Fidesz mi typově připomínalo spíše lidovce, možná více rakouské než české. Jsou to takoví od pohledu slušní hoši s andělskými tvářemi, jako kdyby se zrovna vrátili z kostela, kde byli ministrovat. Tím se však vysvětluje mnohé. Lidovci jsou v regionu strana, u níž je široká podpora obyvatelstva očekávatelná. Rakouští lidovci ostatně také vyhráli a vyhráli také s tématem migrace. Fidesz je sice více hardcore, ale zase si jako strana vystačí sama (nepočítaje koalici s křesťanskou stranou, kterou ale není příliš významná). Lidovci v Rakousku potřebovali do koalice Svobodné, což je zase strana extrémní pravice, čímž se skládá poměrně podobný obrázek.
Když tedy dojmy spojím dohromady, řekl bych, že Maďaři si nechtějí rušit svůj klid. Orbán tu zřejmě hraje úlohu garanta, že vše bude, tak jak je. V Čechách myslím nemáme stejného politika. Orbán typově není maďarský Okamura ani Babiš a je také znát, že na rozdíl od obou je to politik velmi zkušený. V politice je už asi 30 let. Znamená to, že politika je dneska silně závislá na individualitách anebo je Maďarsko země svými podmínkami odlišné (význam polohy pro téma migrace, silnější národní vědomí, vazba na křesťanství)?
Plakát Jobbiku, nacionalistické pravice.
Pan Ďurčáň (tak se to čte, ne píše), další veterán maďarské poliky, bývalý premiér. Volby mu moc nevyšly.
Asi nejvýznamnější opoziční strana, nepočítaje Jobbik, je to strana podle názvu sociálně demokratická. Maďarskou specialitou je však to, že tato levicová strana má v ekonomických otázkách často pravicovější postoje než nominálně pravicový Fidesz. Fidesz je totiž hlavně protekcionistický.
Pár dalších potřehů z Maďarska:
Maďarsko je zemí pomníků a soch. Těžko bude existovat na světě země, kde jich je na jednoho obyvatele více. Občas jsem měl pocit, že každý zemřelý Maďar dostane vlastní sochu, občas jsem dostávál strach, že mě ti mrtví Maďaři sledují. Jakby taky ne, pokaždé, když se ohlédnete, je tam mrtvý Maďar. Sochy jsou v Budapešti doslova všude, ne jen na náměstích, ale třeba prostě na rohu ulice v parku, kdekoliv.
Maďarská kultura mi přišla výrazně maskulinní, což se projevuje třeba právě na těch pomnících. Genderový poměr je asi 1000:1. I na plakátech kandidujících politiků byli vesměs samí muži, až na pár výjímek.
V Maďarsku je dle mého soudu ze všech středoevropských zemí nejvyspělejší kultura veřejnéh prostoru. Na tom, jak jsou zařízeny parky, náměstí a plácky si Maďaři dávají záležet, nejsou to ani nějaké okázalé výtvory, které by chtěl někdo fotit do turistických průvodců, ale je vidět, že jim na tom záleží a že pro to mají cit a že to udělají dobře, protože chápou, že je to potřeba. Jenom takový malý rozdíl – V Maďarsku jsou lavičky, normální lavičky, na kterých se dá sedět. V Ostravě jsou místa, kde by se sedět dalo a nikoho nenapadne, že by tam lavička mohla být (lidi jsou přece všichni normálně doma) a pak jsou tam místa, která jsou zařízena nově a moderně, s evidentní snahou se ukázat a místo lavičkami se osadily takovými krabicemi (náměstí, nádraží), které když nějaký designér navrhoval tak na papíře vypadaly cool, s tou vadou, že nejsou moc na sezení. Napadlo mě, jestli to fakt není jakási zakořeněný zásek slovanských národů, že sice dokáží být vřelí a pohostinní, ale nemají cit pro veřejnost a veřejné. Projevuje se to taky ve způsobu oblékání. Maďaři se oblékají rozhodně elegantněji než my, ne přehnaně módně, ale je tam jakási základní zajištěná úroveň, tzn. neobjevuje se tam taková ta bezelstná ignorance trekingových bot, tepláků, sportovního šusťáku, sandálů s ponožkami atp. Prostě se samosebou rozumí, že na veřejnosti ve městě není doma nebo na výletě.
Sem tam mi někdo řekne, že vypadám jako Harry Potter (asi kvůli brýlím), v Budapešti se mi ale stalo, že na mě v bistru setrvale zíralo jedno obtloustlé dítě. Bylo mi to divné, ale zrovna jsem se ládoval naloženými paprikami, tak jsem si toho nevšímal. Pak na mě ale začali zírat i jeho rodiče a něco si šeptat. Nakonec za mnou otec přišel a zeptal se zcela vážně, jestli jsem Harry Potter. Když se dozvěděli, že ani nejsem z Anglie, bylo to dítě děsně zklamané.