Superúterý, kdy se konaly primárky v 11 státech USA, překvapení nepřineslo, ale přesto se nedá říci, že by vše zůstalo při starém. Hillary Clintonová vyhrála jasnějším rozdílem (7 států), než se čekalo. Přičítám to hlavně tomu, že rétorika demokratického tábora se obrátila vůči Trumpovi. V porovnání Clintonová -Sanders se bývalá ministryně zahraničí jevila poněkud šedě, v kontrastu s Trumpem však může působit jako spolehlivá jistotou proti hrozícímu nebezpečí. Úspěch Trumpa tedy paradoxně pomohl i jí a vypadá to, že si už demokratickou nominaci pohlídá.
Superúterý znamenalo úspěch i pro Donalda Trumpa, který vyhrál, tak jako Clintonová, v sedmi státech. Jeho výhled, alespoň podle průzkumů, byl však ještě lepší. Před úterními volbami se zdálo, že by mohl zvítězit ve všech státech s výjimkou Texasu, kde sídlí další z kandidátů Ted Cruz. Jeho podpora tedy může kolísat; ostatně ne ve všech státech vyhrál tak velkým náskokem. Je to však málo platné, když se v republikánském táboře stále neprofiloval žádný dominantní protikandidát, který by sjednotil voliče, kteří o Trumpa nestojí. Cruz získal tři státy a Rubio jeden a ani jeden nehodlá z boje odstoupit, přitom zůstává i lékař Ben Carson a guvernér Ohia s českými kořeny John Kasich (čili pro nás Kasík).
Ani případná redukce kandidátského pole by nemusela Trumpa ohrozit. Ostatní kandidáti jsou totiž sotva zaměnitelní. Cruz je ultrakonzervativec s některými názory přesahujícími radikalitu Trumpa, Rubio je kandidátem establishmentu, který se v poslední době projevuje velmi agresivní rétorikou, Carson naopka zůstává úzkostlivě umírněný a stranou všech hlavních potyček, a konečně Kasich, který stojí na politické mapě nejvíce nalevo. Každý má své příznivce, kteří mohou být po odstoupení svého favorita pouze zklamáni a mohou tak hodit hlas Trumpovi stejně tak jako jeho protikandidátovi. Aby vznikla synergie protitrumpovského tábora, museli by jeho konkurenti lidem předložit konzistentní obraz, který by ukazoval, proč je dosavadní favorit nepřijatelný. Zatím ho kritizují pro různé dílčí postoje, které však na pozadí téměř revolučního úsilí o obnovení Ameriky, které předkládá Trump, zanikají. Problém je v tom, že rétorika republikánských kandidátů se od počátku soustřeďovala na opozici vůči Clintonové a Obamovi. Přitom republikáni měli možnost svou kampaň definovat i na základě amerického demokratického étosu a pak tvrdit, že do něj Trump nezapadá. Tuto možnost propásli a nyní již budou těžko dohánět. Rubio se o to na poslední chvíli snaží usilovně leč už poněkud zběsile a zoufale. Přejmenoval Trumpa na „šejdíře“ (con artist) a tuto nálepku se neustálým opakováním snaží učinit skutečnou. Když však jeho kritika nezapadne do mozaiky toho, co říkají ostatní kandidáti, neuspěje.