V La Scale

Byl jsem dnes v La Scale (škále?) a samozřejmě mě zajímalo, jaké to tam bude, jestli budou mít všichni fraky a hůlku, jestli vystoupí nějaký nový Pavarotti, jak bude divadlo vůbec vypadat a tak podobně. Překvapení se nekonalo, alespoň zprvu ne, ale přestavení to bylo moc pěkné. Budova z venku vypadá obyčejně, je trochu podobná našemu Stavovskému, ale vlastně i to působí velkolepěji. Nijak zvlášť výrazná není ani uvnitř, menší lustry, míň zlata než v tom stavovském. U našich divadel je znát touha ukázat se a jak jinak než ve zlatě, takový odvar ruské úchylky možná. La Scala působí jako místo, kam lidi chodí běžně a chodí tam dlouho. Je ošuntělá. Marně hledám příměr v nějaké české instituci. Napadá mě hospoda, to je asi moc vzdálené, ale kdyby někdo slyšel o nejvyhlášenější pražské hospodě a přišel k Tygrovi nebo Volovi, tak by se možná taky divil. Podobný rozdíl je patrný i na oblečení diváků. Opravdu operních modelů s šálkou a velkou večerní jsem viděl jen pár a objevily se i džíny a tenisky. Celková úroveň byla ale  vyšší než u nás. V Miláně to samozřejmě nepřekvapí. U nás v divadle potkáte jistou sortu lidí v nepadnoucích normalizačních oblecích a „lepších mikinách“, ale budou tam taky  ti, pro které je divadlo prestižní událostí, spíš rodinnou než divadelní. Tato snaha reprezentovat je na nich vidět, velmi vidět. To jsou ty okázalé róby v lesklém modrém saténu a kontrstně červené rtěnky, odvážné účesy, všimnete si, není to fádní, do divadla to snad patří, ale nic z toho jsem dnes neviděl. Tady je lepší standard všech, opět tak nějak samozřejmý, ale nikdo příliš nevyčnívá. Tedy vyčnívá, ale jemnějším způsobem, který asi rozpozná jen zkušenější oko. U nás tyto nuance nemají smysl, protože zapadnou v tom módním marasmu většiny a přepálenách kostýmech. Myslím si, že pro módu je velmi důležité nejen, jak se oblékněte, ale jak se obléknou ostatní. Je to kolektivní (!) rituál.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *