Oslizlá slova

Trpím zvláštní fascinací nesnesitelnými slovy. Je jich moho druhů, ale poslední dobou vládnou ta končící na „-čku“. Vlastně ta přípona zní odporně už sama o sobě. Vše začalo plovoucí podlahou. Trnul jsem hnusem, když jsem to slovo poprvé slyšel – „plovoučka“. Ááá! Dlouho zůstala nepřekonaná, ale pak jsem jednal s jistým topenářem z Jizerských hor, který dokázal pomocí „-čku“ zdomácnět nemrznoucí kapalinu. Geniální! Říkal, že by ty kamna viděl na  nemrznoučku. Nedokázal jsem adekvátně reagovat, cítil jsem se jako by mi někdo prolil vnitřnosti odstátým destilátem z gumových medvídků. Po úvaze mi přišlo, že se zřejmě nejvyššího efektu dosáhne s krkolomným dlouhým slovem. Včera ale překvapilo slovo s nemenší porcí hnusu, avšak krátké – „akučka“, (vrtačka s akumulátorem). No, prostředí řemesla v každém případě vede.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.