V březnu jsem navrhoval (LN 9. března), že bychom měli v příštích volbách zvolit prezidentku. Jak to vypadá, prognóza nevyšla. Co víc, když si člověk otevře obálku s volebními lístky, zdá se, že pohlaví prezidenta je zajištěno jakýmsi exorcismem. Máte tu devět kandidátů a první informace, kterou o nich dostanete, spočívá v tom, že je to „muž“. Aby byl výběr pestrý, máte na výběr mezi devětkrát „muž“. Je to snad refrén? Anebo se naznačuje, že se po nás chce víc než jen vhodit volební lístek? Nespočívá snad výběr v různých kombinacích těch tří písmen? Neměl by si každý přeskládat, že chce třeba „umž“ nebo „žum“? Anebo je to chyták a my máme ve skutečnosti doplnit chybějící, tedy „ženu“? Když se nám na každém volebním lístku uvedením pohlaví otevřeně dosvědčuje, že možnost je dvojí, přičemž ale na výběr je jenom jedna, tak vám to přece nedá a tu druhou tam dopíšete. Není to takový problém. Na výběr nakonec vždycky máte.
Abyste rozuměli, jestli je někdo označen muž anebo žena, nemusí být nijak zvlášť vypovídající, jenže co máme jinak na výběr. Lidi, kteří půjdou k volbám, lze rozdělit do mnoha různých kategorií, stejně tak kandidáty. Představuji si, že kandidát na prezidenta, kterému chci dát hlas, protože mi je jako kandidát blízký, by zároveň měl být schopen oslovit všechny ostatní. Miloš Zeman vyhrál proto, že přesvědčil polovinu lidí na úkor té druhé poloviny. Jenže to je bohužel pořád víc, než nabízí ostatní kandidáti.
Jak to vypadá, tak nejvážnější alternativou se stal Jiří Drahoš, ale nechápu, proč se k němu někteří tak upínají. Je to muž bez názoru, jehož jedinou kvalifikací je, že má titul. Opravdu to stačí? Dává to stejný smysl jako kdyby na prezidenta kandidoval Jaromír Jágr, protože má titul mistra světa v hokeji. Myslím si, že úřad prezidenta by měl být obsazen někým, kdo se dlouhodobě alespoň v nějakém smyslu občansky či politicky angažuje. Vždyť akademické tituly mají u nás i fašisti, komunisti nebo pitomci! Opravdu to s kvalifikací na prezidenta příliš nesouvisí.
Ani od ostatních kandidátů si nelze mnoho slibovat. Plakáty Michala Horáčka vypadají jako reklama na Michala Horáčka. Solárko zřejmě nestačilo, proto byl pro jistotu použit ještě efekt černobílé fotografie. Není nakonec tenhle kandidát právě toto – něco jako svá vlastní fotografie? Může to oslovit více lidí než jeho fanoušky? A koho může oslovit ten tajemný pán s úsměvem Mony Lisy a saténovou kravatou? Jak vidno, volit jej budou městské křesťanské kruhy. To je zoufale málo. Čím může oslovit třeba manuálně pracujícího z pohraniční vísky? Takhle bychom mohli pokračovat dál, všichni kandidáti jsou příliš úzkoprofiloví, a proto nepřesvědčiví. Nemohou být seriózní volbou, to znamená volbou, kterou mohu učinit s čistým svědomím a vědomím, že by jej mohli volit i druzí, ode mě naprosto různí lidé. Seriózní volba je jen kolektivní volba, protože jeden hlas sám nic neznamená.
Jestli si máme zachovat alespoň pocit, že volbu máme ve svých rukou, nezbývá než zapojit kreativitu a dopsat si na lístky, co tam chybí. Kdyby přece jen kandidovala žena, bylo by jistě taky mnoho důvodů, proč ji kritizovat. Nezapomínejme na Janu Bobošíkovou. Když nekandiduje, lze to brát jako výhodu. Je to volba čisté možnosti, naděje anebo volba pro volbu samotnou, pro pocit, že si ještě vybírat můžeme a že je to nakonec vždycky v našich rukách. Ruce umí i psát a kreslit! Volte prezidentku!
***