Před nedávnem náhle zemřela socioložka Markéta Sedláčková. Markétu jsem potkal vlastně jen párkrát, ale měl jsem ji rád. Byla úplně jiná než ti lidé, co potkává většinou člověk na konferencích a ústavech. Byl jiná tím, že byla živá. Proto snad jsem té zprávě nemohl uvěřit.
A vyloženě mě štve, s jakou podivnou zákonitostí téměř všichni převádějí debatu na jejího manžela. Nemluvím o bulváru, ale o kolezích z branže! Vzpamatujte se!