Špatně, přesněji řečeno, žádná není, alespoň ne žádná současná. To, co se vydává za současnou teorii a používá se v textech, je většinou sociologie 80. let. Myslím tím autory jako Alexander a Bourdieu. Po nich přišlo období diskuzí o (post)modernitě na přelomu k devadesátým létům, které vyšuměly. Od té doby pusté nic, snad s výjimkou Latourovské vlny. Jak si pak lze stěžovat na českou sociologii, když to jinde není lepší?
Poslední dobou mi přijde, že chyba je i v tom označení teorie, jak se většinou používá. Teorie se pokládá za jeden ze tří částí sociologie, vedle kvalitativního a kvantitativního výzkumu. Vlastně to odpovídá struktuře většiny sociologických článků i závěrečných prací. Na začátku je teoretický úvod, pak metodologie a pak výsledky výzkumu. Dřív jsem si myslel, že teorie se tam dává jako taková vycpávka, „Aby se neřeklo“, ale vlastně je pro samotný výzkum zbytečná, protože ten se orientuje podle metodologie. Svým způsobem to pravda je, ale už se mi to nezdá tak výstižné. Ona je ta teorie vlastně přítomná i v samotném výzkumu, který také potřebuje nasbíraný materiál organizovat prostřednictvím pojmů. Vlastně už samotný sběr je formován teoretickými náhledy. I výzkumnící tedy teorii potřebují a způsob, jakým je do výzkumu zapojená, formuje i její obvyký pojem. Vztah výzkumu a teorie spočívá v tom, že teorie se používá. Na sport použiju Bourdieu, na média Foucaulta, na politiku Alexandera atp. To není jen můj popis, tak se o tom často mluví. Teorie se tedy bere jako takový fond, ze kterého se podle potřeby vybírá. Ten fond je už značně starý, ale stále slouží. Slouží proto, že jednu myšlenku lze roubovat na další a další materiál. V tomto ohledu je nevyčerpatelná. Vzpomínám si, že na jedné konferenci mi jedna Polka řekla, že působí na univerzitě v Bielefeldu a to, co tam dělají nazvala továrna na Bourdieu. Týmy lidí tam zpracovávají různé témata podle Bourdieu.
Tento vztah určuje obvyklý pojem teorie jako něčeho neempirického. Sami zkoumají empirii a teorii tedy chápou jako to neempirické, co se na teorii dá použít. Teorie jsou myšlenky, zatímco oni dělají empirický výzkum, který probíhá podle vlastních pravidel. Kdybychom si ale takovou důsledně neempirickou teorii představili, bude se, jestli něčemu, blížit spíš filosofii. Pak se řekne, že to do sociologie nepatří. Když ale na tuto hru nepřistoupíte a začnete uvažovat o empirických otázkách, řeknou vám, že to by se všechno muselo výzkumem potvrdit nebo vyvrátit. Dá se najevo, že se ocitáte už v cizím rajónu a tady už se působí jen podle jejich pravidel.
Dobrá, ale když se podíváme na ty knihy, které platí za teoretické a je v celku jedno, jestli budou staré dvě stě let nebo třicet let, tak v nich takové rozdělení vůbec neplatí. Jsou teoretické i empirické zároveň. Nevybavuju si žádnou knihu, z těch stále čtených a dnes klasických, která by obsahovala výzkumnou otázku, tak jak se to dneska dozemdlení požaduje od všech doktorandů a magistrů. Obsahují proto jen úvahy o čistých myšlenkách? Nikoliv. Například Foucault v Dějinách sexuality, o nichž jsem nedávno psal, nemá nejen výzkumnou otázku, ale jen minumum dokladů svých tezí a minumum odkazů. Je to práce, která přináší zcela nový a dnes velmi vlivný pohled na sexualitu, ale přesto je to práce stejnou měrou teoretická i empirická. Netýká se čistých pojmů, týká se sexuality v posledních tři sta letech. Kdybychom sledovali rigidní požadavky, které se neustále uplatňují, měli bychom ji hodit do koše. Dnes by nikomu projekt k takové knize neprošel. Chtělo by se po něm, aby zkoumal sexualitu v jedné malé vesnici v rozmezí deseti let a ještě, aby použil dokonale vykazatelnou metodologii, například se omezil pouze na obsahovou analýzu rodinných fotek. V tom všem je patrná především a nejvíce nedůvěra, neochota poslouchat a číst, snaha mít všechno předloženo tak, aby to bylo možné pouze akceptovat. Je ironií, že současná sociologie, která se pokládá za očištěnou postmoderním obratem, která už se dávno nehlásí k pozitivismu, dokáže být takto rigidní a upnutá k úzkoprsé metodologii. Pozitivistu Durkheima si rád přečtu, současná sociologická produkce se číst nedá a taky ji nikdo nečte, pouze se kontroluje.
Teorie tedy možná není vhodné slovo, lepší by bylo říkat prostě sociologie.