Z různých míst jsem zaslechl o kavárně/čajovně Antakarana v Ostravě-Zábřehu, a protože jsem měl cestu okolo, řekl jsem si, že tam zajdu. Myslel jsem si, že to bude podnik na náměstí a že je tak vyhlašený, protože je na dobrém místě anebo že je to prostě nějaký trendy podnik a vyniká tím, že je takových míst v okolí málo. No, byl jsem překvapen. Kousek od zastávky jsem se dostal do vilové čtvrti, jako někde na předměstí a na jednom takovém úplně obyčejném domě bylo napsáno Antakarana – centrum osobního rozvoje. A skutečně na vedlejší vývěsce si člověk mohl prohlédnout leták lákající na seminář přátelství s tibetskými miskami (?) nebo na přednášku „Jak utéct z Matrixu“. Antakarana mě začala lákat. Byly právě dvě hodiny a kavárna otevírala. Vešel jsem a seznal, že to vevnitř vypadá jako…. v centru osobního rozvoje, ale zase ne jako v astrologické apatice. Je to takový zvláštní mix esoteriky, wellness centra a moderního managerského klubu ála Jet Set. Esoterní halucinační obrazy kombinované s led osvětlením v převaze růžové a tyrkysové barvy, k tomu strohé bílé židle potažené kůží a všude vodní dýmky. Jelikož se otevíralo, kavárna byla prázdná, zato byla z poloviny posetá rezervačními cedulkami. Od čtyř bývá prý plno až do zavíračky v deset, říkala slečna servírka. Nemůžu říct, že jsem chápal, co je na tom místě tak přitažlivého. Ale přesto je zde něco zcela výjimečného – křesla. To jsou snad nejpohodlnější křesla na světě, vypadají sice jako z kanceláře, ale při sezení se automaticky rozline čajovnický zevl pocit („Necháme to na zítra“) a dostáváte chuť přinejmenším na vodní dýmku. Sedí se tam příjmemně.