Ještě k diskuzi okolo Piťhy:
Úpadek Václava Klause a dalších obhájců Piťhova kázání nespočívá v jejich názoru – že smýšlí konzervativně a brání se liberalismu – ale ve způsobu, jakým jej vyjadřují. Text, který vyšel v LN (24.10.) je v tomto ohledu typický. Nedá se s ním polemizovat, protože žádnou polemikou není. V ní by měly být argumenty podporující vlastní názor. Celý Klausův text však sestává ze značkování. Říká se, jaký názor je správný a jaký je nesprávný, přičemž s předpokládá, že jeho správnost je nad slunce jasná, takže se jeho dokazováním není třeba zabývat. Takto se vyjadřují ideologové. Za pozornost stojí zvlášť opakované užití slov jako „normální“ a „standardní“. Správné, názory, nejsou jen Klausovy názory, o nichž se ve veřejném prostoru snaží přesvědčit ostatní, jsou to názory „normální“. Normální, tedy všeobecně platné pro všechny. To, co není normální, u Klause poznáte snadno, udělá z toho –ism. Je to svět, v němž už se neodehrává nic jiného než souboj dobra (normality) se zlem (ekologismy, homosexualismy a sto dalších podobných patvarů). Jestli se máme něčemu bránit, tak ne konzervativcům ani křesťanům, ale podobným „normalizátorům“.
Ve spojení s tématem diskuze, tedy genderem, dostává užití slova normální až komický tón. Na jedné straně se mluví o tom, že něco má být přirozené, to znamená od přírody dané, nikým ovlivněné, prostě tak a tak narozené, či vyrostlé. Srovnejte třeba, když se řekne „No přirozeně!“ (něm. natürlich, angl. naturally), tedy samozřejmě, samo sebou. Když ale Klaus k tomuto přirozenému hnedle propašuje své „normální“, jen sám sebe usvědčuje z manipulace. Ve skutečnosti nabízí právní kodifikace toho, co se smí a nesmí, a to je oblast kultury a lidského jednání, které závisí na lidech, nikoli na přírodě. Konzervativci si stěžují, že je naše společnost příliš relativistická. Budiž! Radši by viděli, aby se společnost držela prověřených norem a hodnot. Budiž! Ale vždycky to budou normy a hodnoty, tedy právo a kultura, ne příroda a přirozenost. Přirozeně se rodí lidé různí, ne normální! Pokud chceme stanovit normy, tak budiž, ale zkusme si za ně také nést odpovědnost a obhájit si je.
Klaus se ve zmíněném článku vyznačuje další svou specialitou, že v procesu značkování správného a nesprávného, svůj názor olepí slůvky jako je racionální, rozumný, věcný. Ta slova jsou zase jen značkami. Neznamenají vůbec, že by se seriózně zabýval tezemi svých odpůrců. Že by řekl, kde a proč se kdo mýlí. Za konzervativci tolik nenáviděnými gender studies jsou konkrétní autoři a myšlenky, konkrétní články a knihy, které zdá se nikdo z těchto pobouřených nezná. Jinak by se stále dokola nemohly opakovat nesmyslné floskule, které slouží jen k tomu, aby si bylo možné ze svých odpůrců udělat fackovacího panáka. Když se řekne, že někdo chce dělat z pohlaví sociální konstrukt, zní to absurdně. Zní to právě tak jako bych svévolně mohl slovem stanovit, kdo bude muž a kdo žena, anebo je prohlásit za něco třetího. Nejzákladnějším dělením zmíněných gender studies je však dělení na „pohlaví“ a „gender“, přičemž první je biologické povahy a druhé sociální. Gender znamená právě sociálně připsané charakteristiky, které spojujeme s muži a ženami. Že je žena spíš sekretářka a sekretářů je pomálu, opravdu není nic biologicky daného. Je to nahodilá kulturní skutečnost. Abychom se mohli racionálně, rozumně a věcně bavit je nutné onen nenáviděný obor také trochu znát. Pak bychom se neztrapňovali jako Miroslav Palát (LN 19.10.), který překládá „gender“ jako „pohlaví“. Tak jako žádné rozlišení, není ani toto v rámci oboru všeobecně sdíleno. Existují i jeho kritici a kritičky, ale jejich tezím je nutné rozumět v příslušném kontextu. A především, pokud s nimi chce nesouhlasit, musíme jejich texty znát. Pánové profesorové, zkuste si taky někdy otevřít knihu, které nehlásá váš názor!
(LN, 30. 10. 2018)