Volte prezidentku!

V březnu jsem navrhoval (LN, x.y.), že bychom měli v příštích volbách zvolit prezidentku. Jak to vypadá prognóza nevyšla. Co víc, když si otevřete obálku s volebními lístky, zdá se, že se na nás v tomto ohledu zkouší nějaký exorcismus. Máte tu devět kandidátů a první informace, kterou o nich dostanete, spočívá v tom, že jsou „muž“. Muž, muž, muž, muž, muž, muž, muž, muž a muž, devět krát muž. Tedy aby byl výběr pestrý. Je-li tato informace na prvním místě a je-li tak důležitá, pak se tu také otevřeně a bezelstně dosvědčuje, že výběr je nekompletní nebo to snad vůbec žádný výběr není. Zrovna tak je možné, že jsme to jen špatně pochopili a že se ve skutečnosti po nás chce víc než jen vhodit volební lístek. Nespočívá snad výběr v různých kombinacích těch tří písmen? Neměl by si každý přeskládat, že chce třeba „umž“ nebo „žum“? Anebo je to chyták a my máme ve skutečnosti doplnit chybějící, tedy „ženu“? Na každém volební lístku se uvedením pohlaví dokládá, že možnost je dvojí. Když jedna chybí, není takový problém ji tam dopsat. Nakonec vždycky máte na výběr.

Abyste rozuměli, jestli je někdo označen muž anebo žena nemusí být nijak zvlášť vypovídající, jenže co máme jinak na výběr. Lidi, kteří půjdou k volbám, lze rozdělit do mnoha různých kategorií, stejně tak kandidáty. Představuji si, že kandidát na prezidenta, kterému chci dát hlas, protože mi je jako kandidát blízký, by zároveň měl být schopen oslovit všechny ostatní. Miloš Zeman vyhrál proto, že přesvědčil polovinu lidí, na úkor té druhé poloviny. Jenže to je bohužel pořád víc než nabízí ostatní kandidáti. Jak to vypadá tak nejvážnější alternativou se stal Jiří Drahoš, ale nechápu, proč se k němu někteří tak upínají. Je to muž bez názoru, muž nekonfliktu (tady ten klausismus sedí!), jehož jedinou kvalifikací je, že má titul. Opravdu to stačí? Dává to stejný smysl jako kdyby na prezidenta kandidoval Jaromír Jágr, protože má titul mistra světa v hokeji. Jágr prezidentem by asi byl většině Drahošových voličů k smíchu. Sami se ale chovají stejně. Myslím si, že úřad prezidenta by měl být obsazen někým, kdo se dlouhodobě alespoň v nějakém smyslu občansky či politicky angažuje, proto jsou známé a jasné jeho názory a postoje k věcem veřejným. Vždyť akademické tituly mají u nás i fašisti, komunisti nebo pitomci! O čem to vypovídá?

Ani od ostatních kandidátů si nelze mnoho slibovat. Plakáty Michala Horáčka vypadají jako reklama na Michala Horáčka. Solárko zřejmě nestačilo, proto byl pro jistotu použit ještě efekt černobílé fotografie. Není nakonec tenhle kandidát právě toto – něco jako svá vlastní fotografie? Může to oslovit více lidí než jeho fanoušky? A koho může oslovit ten tajemný pán s úsměvem Mony Lisy a saténovou kravatou? Jak vidno, volit jej budou městské křesťanské kruhy. To je zoufale málo. Čím může oslovit třeba manuálně pracujícího z pohraniční vísky? Takhle bychom mohli pokračovat dál, všichni kandidáti jsou příliš úzkoprofiloví, a proto nepřesvědčiví. Nemohou být seriózní volbou, to znamená volbou, kterou mohu učinit s čistým svědomím a vědomím, že by jej mohli volit i druzí, ode mě naprosto různí lidé. Seriózní volba je jen kolektivní volba, protože jeden hlas sám nic neznamená. Jestli si máme zachovat pocit, že je možné vybrat dobře, nezbývá než v první kole dosvědčit, že současný výčet není kompletní a že nezáleží na poskytnutých kandidátech ale na těch, kdo je volí. Nezbývá než zapojit tvůrčího ducha a v prvním kole dopsat na lístky, co tam chybí. Kdyby přece jen kandidovala žena, bylo by jistě taky mnoho důvodů, proč konkrétní kandidátku kritizovat. Když nekandiduje, lze to brát jako výhodu. Je to volba čisté možnosti, ukrývající se v té druhé polovině občanstva, kterou jsme nevyužili, volba naděje anebo volba pro volbu samotnou, pro pocit, že si ještě vybírat můžeme a že je to nakonec vždycky v našich rukách. Ruce umí i psát a kreslit! Volte prezidentku!

(předchozí verze textu prý vyjde zítra v LN)