Výlet do Brna

A já nemám na to, abych sumarizoval dojmy, tak (zatím?) jen krátce: Brno není nepůsobí jako město v České republice, je to spíš středoevropské město. Není druhé takové město u nás. Praha je moc velká a ostatní města podstatně menší, s Ostravou neporovnatelné. A hlavně teď – jaké překvapení! – V Brně jsou lidi, všude sedí venku. Lavičky až obsesivní, není tam volné místo, kde by někoho nenapadlo umísti lavičku. Ale přece jen nuda v Brně, je tam toho mnoho, ale vše zaměnitelné, chybí osobitost.

Dovádíme stále dál plán špatně vyslovovat různá slova obzvlášť v gastroprostoru. Loňský krocánek letos doplnilo chesekake. Servírky a servíři vždy hrají to samé, snaží se dělat jakoby nic, ale lze dojít na určitou hranu, kdy jim maska začne padat. Chesekake ještě cukrářka přešla, ale když jsem chtěl platit „presko a šezake“ už byl číšník v nouzi. Finalizoval jsem to pointou „takže čískejk?“ „to se teda čte čískejk?“ „No, ano!“ „Já myslim, že ne!“

Inspirováno tímto videem.

Fotografie0465

Fotografie0463

 

 

výlet do Budějovice

České Budějovice jsou město dost podobné Ostravě, a to třebaže má skoro třetinovou populaci. V Ostravě do toho ale spadá i Poruba a další vzdálenější části, takže ten okruh lidí, kteří ve městě bydlí v tom smyslu, že se občas octnou v centru a projdou se po náměstí, je menší. Podobnost spatřuji především v tom, že obě města lze umístit někde mezi maloměstem a velkoměstem. Zásadním znakem tu pro mě jsou interakce, které město vytváří. V Praze potkáváte skoro výlučně lidi, které neznáte a nikdy jste neviděli. Známého člověka potkáte jen tak, že se s ním na setkání domluvíte. Naproti tomu, kdo žije na maloměstě, víceméně všechny zná, alespoň od vidění. Rozhodujícím způsobem to utváří život, protože na maloměstě má každé potkání svou historii. Navazuje se tam, kde se minule přestalo. Maloměstu zároveň chybí, které shromažďují větší počet lidí a kde zároveň nejde o vzájemný osobní kontakt – MHD, divadla, kina, koncertní sály. Znamená to také, že chybí významná část velkoměstského kulturního života. Jak Budějovice tak Ostrava mají tu výhodu, že jsou někde mezi, takže kultura zde nechybí a někdy je i na velmi dobré úrovni. Možná je to náhoda, ale já bych to spíš přičítal tomu, že zde mohou být lidé na své divadlo (například, ale možná typicky) hrdí, chápou jej jako součást své identity a statusu. Například Ostrava na svou kulturu drží silně (dobře tomu!). V Praze jsou divadla, ale nejsou to „pražská“ divadla ve stejném smyslu jako v Ostravě. Ani Dejvické divadlo není nijak specificky Dejvické, prostě je to úspěšný soubor, divadlo, kam lidi chodí, ale klidně by mohlo být i jinde. Pražák bere divadlo jako samozřejmost, kdežto v Ostravě si pro sebe divadla bere jako známku kvality či úrovně. A jistě, Praha má tendenci se považovat za synonymum české kultury, takže třeba národní divadlo je národní i pražské, což všichni chápou jako samozřejmé. Vzpomínám, jak mi bylo kdysi cosi divného na tom, že mají být i národní divadla v Brně a Ostravě. Vždyť je přeci v Praze! Taková kognitivní disonance.

Na téhle podobnosti je ale nejlepší to, že umožňuje vidět rozdíly, které by jinak vidět nebyly, protože bez srovnání nevyniknou. Rozdíl by se dal vlastně docela dobře zachytit jednoduchou a tupou opozicí mezi tradičním a moderním (jakkoliv před ní je třeba být vždy na pozoru). Budějovice jsou město tradiční, starobylé, klidnější, stálé, zatímco Ostrava moderní, nové, neklidné. V Budějovicích panuje prostě jihočeská slunečná pohoda, zatímco Ostravák je vždycky tak trochu nasraný a pičuje. Je to sice trochu stereotyp, ale v tomhle porovnání vynikne. Možná ale zajímavější rozdíl: Vždycky mi přišlo, že v Ostravě politika nikoho moc nezajímá, protože mají lidi pocit, že se to stejně rozhodně v Praze, a to je daleko. Porovnání s Budějovicemi můj názor opravilo. V Ostravě totiž přece jen můžete rozlišit podniky, kde se sházejí lidé smýšlející levicově a naopak knajpy, kam jsem se kdysi vydal lovit voliče Zemana. V Budějovicích toto není. Tam jsem nebyl vůbec schopen rozlišit názorové ladění určitého místa, spíš mi přišlo, že sdružuje prostě všechny a že tu politika nikoho nezajímá, resp. ji nechápou jako součást veřejného prostoru. Jestliže jsou lidi v Ostravě paušálně nasraní, jsou tady paušálně spokojení. Projevuje se to i na hudbě, kdy v Ostravě je poměrně dost lidí, kteří milují velmi alternativní hudbu. Jsou tu podniky, kde můžete uslyšet neslyšené, nemluvě o hyperexperimentálních koncertech pořádaných ve Fiducii. Zdá se mi, že to s tou politikou souvisí, i když ne nutně přímo. V Budějovicích naproti v typově stejných podnicích zní Arnošt Pátek a Pet shop boys. Pro vnímání hudby v Ostravě, alespoň v jistých kruzích, je možná vypovídající příhoda, kdy barman byl schopen vytrhnout zásuvku ze zdi, protože začal hrát Kryštof. Tuhle vybíravost a citlivost jsem jinde u nás nenašel.

Výhodou Budějovic je zase urbanizace centra, především daleko lépe situované náměstí, které je přirozeným centrem města. Ať jdete kamkoliv vždycky dojdete na náměstí. V Ostravě je náměstí vlastně na kraji města (které bylo dříve miniaturní) a centrem ruchu je spíše Nádražní ulice, která pro to však není vhodná pro přemíru dopravního ruchu. A možná ještě více – Budějovice mají bulváry, korza. To mi v Ostravě děsně chybí. Ještě více je ten rozdíl vidět na porovnání s taktéž podobnými Košicemi. Proto je taky ostravské centrum daleko méně obsazené lidmi. Veřejným prostorem se prochází, ale netráví se na něm čas. V Ostravě to všichni přisuzují Karolině, ale není to jediná příčina. Obchoďáky jsou všude, tak proč je město zaplněné různě.

 

A jistě jako vždy na tripech s Tomindou lingvistické záseky. V Budějovicích se mluví jinak, Praha-Ostrava je rozdíl dialektu a přizvuku, ale v Budějovicích jsem měl pocit, že se mluví jinou řečí. Zní to podobně, stejně, ale jkoaby to byla jiná slova. Vše tu je na -ej („V tej hospodě“) akdyž chcete říct, že jste z Ostravy, tak byste museli říct, že „jste ostravskej“. Poodbné západním Čechám, ale přece trochu jiné. To plzeňské á(e) tu taky je, ale slabší.

různé:

Vyndat bílý – má různé významy

Mourek, Alf – Budějovické postavy („A tohle je Alf!“ „Ahoj! Alf ,   takže Alfréd!? Ne, on vypadá jako Alf.)

přednosta Fakulty rybníkářství a ochrany vod: Prof. RbDr. Václav Kapr, Candát věd

interakce dvou Budějovičáků (Pán na dívku projíždějící na kole): Slečno chybí vám helma. Dívka (jede dál): Ta by mi neslušela, Čaaau!

Paní hotelu má utkvělou představu, že do Budějovic se jezdí „zlobit“, nazývá se to: Velké zlobení.

Jihočeská zazdívačka – název pro velmi kalorický dezert sestávájící z dortíku, mascaropone a zmrzliny.

Je to tak! Jasný! oukej! (aneb jak přitakat a zároveň tím koverzaci utnout. Je však třeba zvláštní výslovnosti, hlavně u „jasný“ a „oukej“)

Radši lež, když máš krátký nohy – nápis na sloupu

Hovno prdel kamení, to je naše znamení – dětská říkanka

 

OLYMPUS DIGITAL CAMERA
Sousoší – nazval jsem si to „nasraní lidé jdou do korporátu“