Podle prezidentova mluvčího Ovčáčka vědci svou výzvou „proti strachu a lhostejnosti“ prohlubují příkopy mezi takzvanými elitami a českou veřejností. Bohužel má pravdu. Výzvu jsem chtěl podepsat, ale nepodepíšu. V první řadě nevím za koho. Na příslušné stránce si člověk může vybrat, zdali výzvu podepíše (pokud je vědec), anebo ji (pouze) podpoří (jako veřejnost).
Je jistě v pořádku, když se jistá skupina lidí ozve k veřejnému tématu. Není proč zahlazovat, že to byli právě vědci, kdo se proti uprchlické hysterii ozvali. Připišme jim to k dobru, nic to však nemění na tom, že samotné téma je svrchovaně veřejné. Dělení na vědce a veřejnost nedává smysl, protože vědci tuto výzvu nemohou přednést jinak než jako zástupci veřejnosti. Evidentně se nejedná o žádnou nešikovnost nebo náhodu. Při pohledu na defilé titulů, které vede zástup, aby ho vespod doplnil nuzně působící seznam nahých jmen pouhé veřejnosti, jsem se dozvěděl, kdo se kterému oboru věnuje a jak si v něm zhruba stojí.
Celé to působilo krásně. Neberu nikomu úspěchy v biologii, archeologii či matematice, ale jak to proboha souvisí s uprchlíky? Existuje snad nějaká rovnice, která nám v současné situaci pomůže?Text, kterým stránka začíná, vše korunuje bezelstným šovinismem scientistického typu. My vědci, kteří nahlížíme problémy nezaujatě, my, jejichž základní schopností je rozlišovat fakta od hypotéz. Ano, pak člověk pochopí, že veřejnost je sekundární, ale vlastně úplně zbytečná. Máme-li ve vědě svrchovaného soudce, který vše racionálně rozsoudí, veřejná diskuse se stává otravným šumem, který vše jen zakrývá mlhou. Prezident by se pak nemýlil svým názorem v dané věci, mýlil by se paušálně, protože není vědec. Vzhledem k prezidentově sklonu k mocenským postojům by se mohlo zdát, že tu vědci brání demokracii před nebezpečím autoritářství. Avšak pohledem do historie se lze přesvědčit, že věda bez problémů nacházela soulad s režimy komunistickými, kapitalistickými i nacistickými. Všechny tyto ideologie nacházely ve vědě své zdůvodnění, k vědě se obracely, vědu potřebovaly a věda jim ochotně vycházela vstříc. Komunismus byl prosazován jako vědecký světonázor oproti zastaralým pověrám, kapitalismus nacházel oporu v domněle univerzálních zákonech ekonomické racionality a nacismus ve vědecké antropologii.
Komplementaritu nacismu a vědy výborně popsal polský sociolog Zygmunt Bauman, který má zrovna příští týden promluvit v Praze, v knize Modernita a holocaust. Přednáška na téma zbožštění vědy, před kterým dlouhodobě varuje, by se nyní hodila.
***