Během posledního týdnu jsem ušil vlajku občanů EU. Jak vidíte na obrázku, je stejná jako obvyklá vlajka Unie, jen má převrácené barvy. Plocha je žlutá, místo modrá a hvězdy jsou modré, místo žluté. Je to tedy takový negativ. Modré hvězdy jsem ještě vyvedl o něco světleji, abych zdůraznil, že státy nejsou tak důležité. Občanem EU je každý bez ohledu na to, kde žije.
Proč nová vlajka? Zaprvé mám nejradši žlutou barvu a tahle verze se mi líbí víc než ta modrá. Druhý důvod souvisí s tím, že EU je vždy braná jako synonymum unijních institucí (Evropská komise, parlament atd.). Když někdo proti Unii protestuje, je to ten zlý „Brusel“, a když ji někdo naopak podporuje, je to ten hodný „Brusel“, který posílá peníze a kultivuje nás. Instituce jsou přitom výtvorem, který nespadl z nebe, ale existuje jen proto, že si ho někdo zřídil, tedy my. Když se nám EU nelíbí, proč bychom ji nemohli změnit? Pokud se někomu EU zdá příliš levicová, proč by ji nemohl změnit? Pokud se mu zdá moc málo levicová, mohl by ji také změnit. Pokud mu vadí, že z obav o korektnost nezdůrazňuje národní kulturní dědictví, může si ji také změnit, atp..
Společnost je ostatně vždycky dvojí, to slovo vždycky označuje dvě různé věci: společnost – kolektiv lidí; a společnost – normativní řád či instituce, které poskytují pravidla jednání. Vztah obojího je rozporný, protože platí, že instituce a normy vycházejí od lidí, kteří si je v principu mohou vytvořit jakékoliv. Zároveň ale je každý zpravidla v situaci, kdy normy poslouchá, nikoliv mění. Tyto dva významové obsahy jsou dva také proto, že je nelze vzájemně redukovat, a jejich propojování je obtížné. V diskuzích o EU to ale vypadá jako by nebyly dva, ale pouze jeden. EU působí jako vnější nepřítel, kterému se vzdáme, nebo před ním utečeme.
Nesouhlasit s EU jako takovou je legitimní postoj. Ale připadá mi, že většina kritiky vůči Unii, která je slyšet, je pouze kritikou EU jakožto konkrétní instituce, nikoliv samotné myšlenky, že v současném světě velkých měřítek a velkých hráčů jako je USA, Čína nebo Rusko je smysluplné evropskou spolupráci institucionalizovat. Zdá se mi proto důležité, ujistit se o tom, že základ EU nejsou instituce, ale lidé. Instituce se jistě mění obtížně, ale předpokladem pro to je samotné vědomí sounáležitosti, které vychází z pocitu, že ti, na kterých taková změna závisí, jsme nakonec my; že občané EU jsme my, bez ohledu na názor.
Proto tedy tato vlajka, která doplňuje zamlčenou dualitu slova společnost v případě EU. Stávající vlajka je v jistém smyslu zprofanovaná, protože visí před institucemi EU a u nás se objevuje především tam, kde se za peníze z EU postavil nějaký most nebo čistička. Tím se však také buduje mylné dělení my (potřební Češi) versus oni (Bruselští dárci). Modrá vlajka je svázaná se současnou podobou Unie. Vlajka invertovaná symbolizuje EU jakožto možnost, která je na nás. Unii takovou jakou bychom chtěli.
Jako aktivista, demonstrant či vlajkonoš nejsem příliš schopný, ale pokud by tuto vlajku chtěl někdo převzít, nabízím jí k širokému využití, a to i těm, kterým se současná podoba EU nelíbí vůbec a představovali by si změnu nikoliv drobnou, nýbrž zevrubnou. Neměli by se stydět své názory projevit, měli by také být vidět. I radikální změna EU je možná.