Králové hoven – Reek of shit/bloody Diarrhoea/Hovní puch/ Sračka. […] „Použiju slova mojí babičky: chtěl bych a nemožu. Ale chápu, je to demo 99 a Reek of shit asi opravdu chtěli držet basu s totální sračkovitostí produkce. Bloody Diarrhoea a jejích 10 válů na ploše 16 minut a 15 sekund zábavy. Já si do teďka myslel, že jejich track obsažený na jednom CD Obscene extreme byl zkurvený v lisovně a ono hovno. […] Můj oblíbený Hovní puch se tady rozjel na 12ti „válech“ (není možná lepší přistoupit na jejich hru a říkat 12ti hovnech?) a stopáži bezmála 22 minut. Co sem komu udělal? Názvy songů komentovat vůbec nebudu. Myslím ,že když náhodně zmíním 3 z nich (např. „Hoven až po kokot“, „Fekálie za nehtem“, „Zešílet z hoven“) je všem jasné, že při čtení se může smát tak akorát žák 7. třídy. […] Nejvíce mě potěšila formace Sračka, která tady straší pouhýma 3 songama o stopáži 1:26. Dokonce 2 z toho jsou covery. Jeden od Radegastu a druhý od Hovního puchu(to nám o Sračce říká vše, minimálně to, že název je shodný s kvalitou). Součastí Sračky je totiž také božský Opuchlina (tentokráte na postu programujícího), pak kytarista a nějaký čurák za mikrofonem“
Měsíc: Červen 2021
Livia Klausová
minulý týden
Minulý týden jsem objevil nový směr výtvarného umění a založil subkulturu. Docela dobré. Co bude dál?
Básnické zpracování asi tří posledních Čenského dnů
Den uběhl jako šelma do noci
a opice
ráno CrazyWolf
a ten den šel
makal jsem u Kocoura
ale ne moc
pak noc
opice
ráno Red Bull
přes den práce
pak opice
ráno Monster a
Camel
mé modré
děsně modré nebe
…
okrovou poušť křižují kočky
je čas nasednout
cesta bude ještě dlouhá
Nové Hrany – tentokrát o tom, jak se současná politika dělá jídlem – Babišovy koblihy, Zemanova jitrnice, vegani, caprese v barvách italské vlajky nebo třeba ultrapravicové koláče amerických blogerek
S Kateřinou Kňapovou jsme se bavili o tom, jak důležité je pro současnou politiku jídlo a estetické prvky. A to v kontextu proměny politiky po roce 2010.
Nebát se a nakrást si
Blíží se volbu a s nimi i doba pro milovníky politického marketingu. O víkendu jsem si všimnul tohoto plakátu SPD. Tomio Okamura se nebojí a vykrádá nejen Klausovi (heslo normality) a Realisty, ale také Baracka Obamu. Bere co se dá. Slovo normální je podle asi nejhorší slovo, se kterým politici šermují. Z toho, že se rozšiřuje, nemám radost.