Pochybné preference

Průzkumy volebních preferencí výsledek předpověděly opět mizerně. Občas to nabíralo až komických rozměrů, když na TV Nova čekali v sobotu na čtrnáctou hodinu, aby slavnostně odhalili průzkum natolik aktuální, že kvůli zákonné lhůtě nemohl být zveřejněn. Na druhém a třetím místě se tu umístili Komunisté a SPD. Vzápětí ve studiu svoji z průzkumů opsanou předpověď prozradil veřejnosti nepoučitelný Jiří Paroubek. Dával si na čas a své predikce sděloval rozvážně. Bylo třeba jemného politického citu a soustředění, aby odhadl, jestli Sociálně demokracie má na třináct nebo už čtrnáct procent.

Věc lze samozřejmě i obrátit. Všechny průzkumy podávaly obrázek ve skrze správný, protože predikovaly vítězství ANO. Potřebujeme však výzkumné agentury, abychom se dozvěděli toto? Nemusel tohle čekat každý, kdo jen trochu sleduje naši politiku; stejně jako vážné šance Pirátů a úspěch SPD? Dovedu si představit, že žiji na druhém konci planety, o ČR jsem v životě neslyšel a rád bych zjistil, kdo může ve volbách uspět. Dobrá, pak mi průzkumy pomohou. Člověku, který českou politiku sleduje, nic navíc nepřinášejí, resp. mohou ho pouze zmást, když se na ně spolehne. O tom, že průzkumy jsou založené na iluzi a že ve skutečnosti měří jen to, co si samy vytvoří, jsem psal už po amerických prezidentských volbách (článek Továrna na preference v LN). Mezitím jsem si všiml, že jejich autoři dále rozvinuli argumentaci, který má opakující se omyly zdůvodnit. Jde samozřejmě o to, aby chyba byla na straně (iracionální, labilní, nepředvídatelné) společnosti, nikoliv průzkumů. Argumenty jsou v podstatě dva. S prvním přišel Jan Herzmann po prvních prezidentských volbách. Úspěch Karla Schwarzenberga si vysvětlil dynamikou preferencí. Jeho průzkumy byly v podstatě správné, pouze byly dělané s jistým zpožděním a nemohly tak zachytit rychlý nástup kandidáta TOP09. Navíc je tu ona zákonná lhůta, která znemožňuje, aby průzkumy byly úplně aktuální. V posledních průzkumech bylo patrné, že Schwarzenberg jde nahoru a kdybychom toto považovali za začátek hyperbolické křivky, k výsledku bychom zhruba dospěli. Tento příběh ale vznikl jen tak, že se preference považovaly za skutečnost a pak se narýsovala úsečka mezi preferencemi a konečným výsledkem. Je to interpretace ad hoc, která se tehdy hodila. Kdybychom takto měli interpretovat tyto volby, muselo by mít ANO okolo deseti procent. Průzkumy totiž ukazovaly zlom rostoucího trendu jeho preferencí. O ČSSD se naopak na základě průzkumů psalo, že se „odrazila ode dna“. Ono dno čítalo okolo třinácti procent. Je přitom pozoruhodné, jak tyto zprávy přebírají komentátoři a hned začínají vymýšlet argumenty, proč byl tah Zaorálkem dobrý nápad. Nejzajímavější na průzkumech je dost možná to, jak formují veřejnou debatu, ale to už je za rámcem tohoto článku.

Druhou argumentační strategii použil Jan Hartl ve zmíněném volebním vysílání TV NOVA. Dnešní volič je podle něj emotivní a těkavý. Vše se tedy může změnit na poslední chvíli a včerejší preference nemusí platit dnes. Takhle se dá zdůvodnit jakýkoliv výsledek průzkumů. Ve skutečnosti ale i tato argumentace říká něco víc, než jen to, že lidé jsou nepředvídatelní. Pokud by lidé byli takto nestálí, stoupal by význam kampaně. Jestli by se všechna rozhodnutí dělala na poslední chvíli, bylo by zásadní, kdo bude nejvýraznější v posledních dnech před volbami. Nahrávalo by to stranám, které by voliče dokázaly zburcovat na zcela aktuální téma. Takové případy se samozřejmě mnohokrát staly, ale tyto volby k nim spíše nepatří. Je to patrné na úspěchu ODS, která si pozici budovala dlouhodobě a pomalu. Naproti tomu neuspěla TOP09, která svou kampaň emocionálně gradovala rázným „Tak dost!“ a snažila se vyvolat dojem, že teď jde o všechno. Úspěch Andreje Babiše, na rozdíl od předcházejících voleb, také nebyl jen marketingový. ANO v kampani neříkalo nic překvapivého. Babišova politika je jak svým stylem tak obsahem dostatečně známá. Proč by tohle měla či alespoň musela být nějaká emotivní reakce na poslední chvíli? Dlouho známý je i Okamura, dlouho známé a vlastně stabilní jsou i obavy z migrace.

Věc mě mrzí, protože průzkumy jsou ve veřejném prostoru v podstatě jedinou tváří mého oboru. Jestli tento text čte nějaký středoškolák, který uvažuje o studiu sociologie, ať si prosím nemyslí, že toto je vše! Sociologie je myšlenkově bohatý obor, který nabízí víc než jen čtení procent. Pěstuje či by měl pěstovat spíš opak, nedůvěru vůči takovému pseudointelektuálnímu kouzlení.

(LN, 25. 10. 2017)

Jak dopadly volby?

Volby skončily víceméně očekávatelně s jednou podstatnou výjimkou. Počítalo se s tím, že ANO sebere hlasy pravicovým stranám, ale nepočítalo se s tím, že je bude brát těm levicovým – ČSSD a KSČM. Přitom je to docela logické, když se ty pravicové proti Babišovi vymezovaly, zatímco levicové strany méně a až dodatečně. Patrné je to ve výsledcích třeba Ústeckého kraje, který vždy volil levicově, kde má Babiš skoro 40 procent.

Třicet procent ANO jsem opravdu nečekal. Je zřejmé, že toto jsou hlasy jakéhosi protestního středu, který má dost tradičních stran, ale Okamura je na něj už moc. Naopak druhé místo ODS mě nepřekvapuje. Bohužel ten odstup je tak velký, že to příliš význam nemá. Ale v povolebním vyjednávání budou muset strany své pozice výrazně přehodnotit a vůbec není jisté jak to dopadne. Všichni se vymezovali vůči Babišovi, ale teď to jinak než s ním nepůjde.

Pro mě je ještě zajímavý výsledek s ohledem na odhady průzkůmů, které zase a znovu byly úplně mimo. Nejen to. Interpretace, které dávají lidé jako Jan Herzmann jsou také mimo. Není to žádné vítězství emocí nad rozumem. To je vysvětlení, které tak akorát ladí do jejich schémat. Kdyby to tak bylo, tak by ODS, tedy strana dlouhodobé kampaně, která na emoce sázela nejméně, neskončila druhá. Proč by přesun od Komunistů, strany, která má voliče tradiční a stabilní, měl být založen na nějaké okamžité změně nálady? Mimochodem, vždy se říkalo, že preference Komunistů jsou podhodnocené, protože se je lidé bojí přiznávat. Celé je to komedie. Je to prostě tak, že průzkumy preference neměří, ale vytváří. Výsedek voleb ani nelze brát jako výsledek trendu, což je druhá používaná interpretace. Trend, který ukazují průzkumy, je trend preferencí, které tyto průzkumy prefabrikují, ale ne výsledku voleb.

Kampaň v Ostravě

Chtěl jsem zdokumentovat i volební kampaň v Ostravě, protože tam to vždy vypadá jinak než v Čechách, a proto taky výsledky voleb pravidelně Pražáky překvapují. V Ostravě se ale asi šetří, k vidění jsou jen malé plakáty nalepné na zastávkách a taky na těchto panelech (dole), které jsou ve městě různě umístěny. Billboard jsem viděl snad jen jeden. Přesto si lze všimnout pár specifik. Obě levicové strany jsou nejvýraznější. Suverénně nejvíc plakátů má Sociální demokracie. Luboš se vyskytuje nezřídka v rodinkách po třech i pěti kusech. Jak jsem psal už minule, přijde mi letos kampaň ČSSD mimořádně dobrá. Zde na fotce sice Sociální demokracie chybí, přesto i tady je poměr sil patrný. Pravicové strany si dovolí jen jeden plakátek, zatímco Leo Luzara tu máme dvakrát. Jaký rozdíl oproti Praze, kde na stožárech visí Marta Semelová a Dolejš jen z povinnosti, jako pokaždé. Každé volby titíž ve stejné úpravě. Na těch plakátech stárnou a asi i umřou. Každé volby bez snahy přitáhnout voliče, oslovit úderným heslem, přijít s novým tématem. Ne tak v Ostravě! Leo Luzar na první pohled působí akčním dojmem, má nakročeno jako by si sundaval sako a chtěl se dát do díla, s potměšilým výrazem, obklopen červenou barvou vypadá jako luciferův manažer, který je schopen vše zařídit. Taky nejsou k vidění jen jeho plakáty s heslem, ale i plakáty programové, kde se vypočítává, CO všechno zařídí. Trochu mě překvapuje, že Komunisté nevytáhli kartu bezpečí a obrany domácích jistot před cizáky, kterou taky umí a která by se letos hodila. Pouze lehce naznačují, jak je vidět na plakátu. Na Okamurově příkladu se přitom ukazuje , že lze i přitlačit a jak to zatím vypadá ne bez úspěchu.

Pravicové strany jsou tak jako každý rok slabší, avšak o něco méně pasivní než levice v Praze. Výraznější se mi, opět jako pokaždé, zdá KDU, která asi těží ze silnějších tradic náboženství. Ostrava je v rámci Moravy specifická, ale i zde působí vliv křesťanství silněji než Čechách, alespoň se mi to tak zdá. Jakto vypadá, tak platí, že strana má tím výraznější a rozsáhlejší kampaň, čím víc hlasů v regionu čeká. Přitom by to mohlo být i naopak. Strany by si taky mohly říct, že ve „svých regionech“ mají hlasy pojištěné a naopak by se soustřeďovaly na ta místa, kde mohou hlasy jen získávat.

Nejcizeji zde jednoznačně působí TOP09, ale také třeba Zelení, které nebylo vidět vůbec. Letos marketingově aktivní Piráty jsem taktéž vůbec nezaznamenal! U pravicových stran mi chybí pokus o zachycené specifikých problémů regionu. Viděl jsem jen tatáž hesla, která jsou ve zbytku republiky. Ale to, co platí v Praze, v Ostravě uspět nemusí. Na obrázku je taky vidět, že hesla TOP09 a Starostů jsou v podstatě stejná. Jiné jsou pouze postavy. Zde v případě ODS paní, která vypadá jako transvestita (ještě lepší je vydání v nadživotní velikosti, které je na náměstí) a za TOP09 pán, který zase vypadá jako loutka. Ale viděl jsem ještě happening TOP09 na náměstí, kde hrál pán kytaru Kryla a jenden handicapovaný kandidát mluvil o tom, proč kandiduje. Bylo to sympatické, i když se nezdálo, že to někoho zajímá. Ale přesto – Kryl je místní a zdravotní postižení se potenciálně týká každého. Je to lepší než hesla o státě, který má stejně centrum 300 km daleko.