Bezmasova

Mám mnoho zážitků, jak jsem si v Ostravě dal jídlo bez masa. Tentokrát jsem váhal mezi smaženým sýrem a lečem. Smažený sýr jsem měl den před tím, tak jsem si dal lečo. Tedy, na lístku („jídeláku“) stálo „lečo jako postaru“.

OLYMPUS DIGITAL CAMERA

Ta věc nahoře není oslí penis, nýbrž, jak jsem se dozvěděl, „opavský klobás“. V Ostravě a okolí totiž je mužského rodu víc slov než jinde, například i okurka, klobása nebo kotleta.

A jestli vám to potvrzuje klišé o razovitém regionu, tak jste pitomci. Neprojevuje se maskulinata bezelstně jen tam, kde nemá takový význam? Kdyby měl patriarchát takovou moc, musel by se bát sám sebe a být tím pádem seberegulační a sebe-zastírací. Že je v Ostravě těžké dostat jídlo bez masa svědčí hlavně o tom, že je zde nerozvinutá veřejná sféra, tzn. se počítá s tím, že všichni normálně jedí doma a na veřejnosti jenom ve zvláštních příležotstech (kde se čeká, že si dopřejí něco reprezentačního). Čili důležitější je sféra soukromá… kde mají rozhodující roli ženy.

Letní lingvistické záblesky z návštěvy předních dejvických sociologů

Jak si správně objednat espresso s croissantem:

„Prosím jedno presko s krocanem. Máte krocana?“

obsluha zcela s klidem, flegmaticky: „Ne.“

„Aha, krocani došli, rozumím. Tak jenom kávičku, děkuju!“

 

Jak si objednat perlivou minerálku:

„Jednu minerálku!“

„Neperlivou nebo jemně perlivou?“

„A máte i drsně perlivou?“

Drsně perlivou?“

„Ano!“

„Tu bohužel nemáme.“

Zklamaně: „hmm, tak asi tu…. jemnou!“

 

Lepší než super? – Top-Strop-Pecička

 

Pozdrav indického alkoholika – „Namažte!“

 

Kde bydlíš? V bytě, doma, ve městě  Ve svém obydlí!

 

Muž zítřejšího dne – ten, pro kterého již dnes znamená zítra.

Ostrava? Město kde i holubi uhýbají pomalu.

Studentská pečeť? Taková mladší verze čokolády.