Tenhle nový časopis jsem viděl prodávat na poště. Skvěle ilustruje jeden důsledek teze, o níž jsem psal minule. Začíná-li společnost až s novověkem, pak to taky znamená, že všechny vývojové typologie, které sociologie má, jsou možnostmi společnosti soudobé. Společnost se například nazývá moderní a vymezuje se vůči společnosti tradiční, resp. domnívá se, že ji překonává. Volí se progresivní podoba společnosti oproti konzervativní, ale to jen proto, že tento výběr je aktuální, politiku v osvícenství definoval od počátku ve Francouzském parlamentu. Ve skutečnosti je „tradice“ stejný vynález jako společnost. Jsem přesvědčen, že to platí o všech označeních, které měly zastupovat starší epochy, a platí to třeba i o Weberových typech jednání. Všechny čtyři typy, včetně jednání tradičního a afektivního, jsou možnostmi, před kterými stojí novověký člověk a nikdo jiný.
A na tomhle časopisu je dobře vidět, jak moderní a to domněle premoderní stojí vedle sebe. Je to časopis, tiskovina typická pro moderní rychlý městský život, je to navíc nový časopis se svébytným designem, novinka, která má nalákat svou nevšedností. Zároveň ale prezentuje náklonnost ke starému, tradičnímu. Na obálce vidíme paní oblečenou ve stylu tak čtyřicátých let, která je navíc i dobově nakreslená. Časopis se jmenuje Kreativ, navzdory tomu neprezentuje žádné originální výtvory, ale naopak návrat ke starému dobrému, které už tu máme skoro sto let. Být progresivní tedy zřejmě znamená být tradiční. Nad nadpisem stojí ještě několik hesel, které přidávají další ingredienci, se kterou se modernita prý dávno vypořádala – autoritu. Všechny čtyři věty jsou formulovány v rozkazovacím způsobu. Obálka časopisu bez okolků nařizuje, co se má udělat. „Tvořte“ a „Užívejte si“, skoro se mi chce dodat „Buďte spontánní!“ nebo „Neposlouchejte příkazy!“. Je to sice srandovní, ale myslím, že to jenom ukazuje, jak srostlé dneska ty moderní a tradiční ingredience jsou. Něco pododobného by se našlo na většině reklam, v prohlášení politiků, v televizních pořadech, filmech, prostě všude možně. Nedá se myslím už spoléhat na to, že tradice jsou reziduem, které se podaří překonat (jak doufají progresivisté), a nebo že novinky nás přestanou bavit a vrátíme se k tomu starému dobrému (jak doufají konzervativci). Obojí tu je a bude a obojí je dnes tak srostlé, že to snad vypadá, že jsou to jen dvě strany toho samého.