Demokracie není jen to, že lidé mají hlasovací právo. O nějakém systému lze mluvit jen tehdy, pokud lidé ve volbách hodnotí dosavadní úspěchy a průšvihy politiků. Může to znít jako něco samozřejmého, ale ne každý se takto rozhoduje. Jsou tací, kteří ve volbách nehodnotí politiky, ale sami sebe. Jejich vlastní hodnota spočívá v tom, že přísluší ke straně a její ideologii. Tu si jednou zvolili a teď k ní přísluší, většinou nadosmrti. Jsou to voliči nejcennější, protože jistí. Zůstávají i v případě, že stranu ovládnou diletanti, zloději či mafiáni. Vlastně se hrozí toho, že by jejich strana období úpadku nepřežila. Neměli by totiž kam patřit.
Voliči tohoto typu volili ve volbách do pražského magistrátu ODS. Při nejlepší vůli nedokážu uvěřit, že by někdo uvěřil očistě strany či si nevšimnul zhůvěřilostí, kterých se tato strana za poslední čtyři roky v Praze dopustila. Pro některé lidi tyto věci nejsou relevantní. Nezajímá je to, protože volí, jak jsou zvyklí.
Tyto voliče si strany zajišťují tím, že pevně drží štít své ideologie. Ale protože se různé ideologie navzájem nesnáší, strany disponující tvrdým voličským jádrem spolu koalici utvořit nemohou. Vláda tak musí být podpořena i těmi voliči, o jejichž hlas se musí bojovat, a zdiskreditovaní politici jsou, alespoň občas, vyměněni. To tedy platí na celostátní úrovni. Koalice ideologicky protichůdných stran jako ODS + ČSSD či ODS + KSČM je tu nemyslitelná.
V komunální politice je to horší. Hraje se tu hra. Před volbami je nutné se přihlásit k ideám, které strana hlásá, aby byli mobilizováni tradiční voliči (ti přece chtějí reformy/sociální jistoty). Po volbách nastává druhá část hry, v níž se dokolečka vysvětluje, že komunální politika je, v řeči politiků, „o programu a řešení konkrétních problémů, a ne o pravicových/levicových názorech“.
Tohle všechno už známe. Koalice ODS a ČSSD v Praze ale z tohoto schématu vybočuje. Křehký stav komunální demokracie totiž dosavadní městská rada dobila tím, že upravila podmínky voleb tak, aby malé strany neměly šanci. Systém je tu možná uzavřen. Protestní strana sice může vyhrát, jako teď TOP 09, ale ne nadpoloviční většinou. Protestní hlasy se totiž rozmělní mezi vícero subjektů. Ty ostatní ale budou vymazány diskriminujícími volebními podmínkami. Tradiční dva velcí hráči se tak vždycky budou moci domluvit.
V posledních dnech jsem si několikrát přečetl či slyšel názor, že toto už se zmíněným dvěma stranám v Praze vymstí. Nějak se zapomnělo na to, že už se jim to vymstít mělo. Na co dalšího by se asi mělo čekat? Ne na jednu Kartu Pražana, ale dvě? Ne na miliony v dozorčích radách, ale desítky milionů? Není už to jedno? Jestliže někdo neposlouchal zprávy o tom, co se v Praze děje, nebude je poslouchat ani dál. A ti samí lidé, co dnes říkají, že si ODS v Praze kope hrob, to říkali i před volbami. Další volby by dopadly stejně. Nezbývá než se ptát – je tohle ještě demokracie?
***