Volby skončily víceméně očekávatelně s jednou podstatnou výjimkou. Počítalo se s tím, že ANO sebere hlasy pravicovým stranám, ale nepočítalo se s tím, že je bude brát těm levicovým – ČSSD a KSČM. Přitom je to docela logické, když se ty pravicové proti Babišovi vymezovaly, zatímco levicové strany méně a až dodatečně. Patrné je to ve výsledcích třeba Ústeckého kraje, který vždy volil levicově, kde má Babiš skoro 40 procent.
Třicet procent ANO jsem opravdu nečekal. Je zřejmé, že toto jsou hlasy jakéhosi protestního středu, který má dost tradičních stran, ale Okamura je na něj už moc. Naopak druhé místo ODS mě nepřekvapuje. Bohužel ten odstup je tak velký, že to příliš význam nemá. Ale v povolebním vyjednávání budou muset strany své pozice výrazně přehodnotit a vůbec není jisté jak to dopadne. Všichni se vymezovali vůči Babišovi, ale teď to jinak než s ním nepůjde.
Pro mě je ještě zajímavý výsledek s ohledem na odhady průzkůmů, které zase a znovu byly úplně mimo. Nejen to. Interpretace, které dávají lidé jako Jan Herzmann jsou také mimo. Není to žádné vítězství emocí nad rozumem. To je vysvětlení, které tak akorát ladí do jejich schémat. Kdyby to tak bylo, tak by ODS, tedy strana dlouhodobé kampaně, která na emoce sázela nejméně, neskončila druhá. Proč by přesun od Komunistů, strany, která má voliče tradiční a stabilní, měl být založen na nějaké okamžité změně nálady? Mimochodem, vždy se říkalo, že preference Komunistů jsou podhodnocené, protože se je lidé bojí přiznávat. Celé je to komedie. Je to prostě tak, že průzkumy preference neměří, ale vytváří. Výsedek voleb ani nelze brát jako výsledek trendu, což je druhá používaná interpretace. Trend, který ukazují průzkumy, je trend preferencí, které tyto průzkumy prefabrikují, ale ne výsledku voleb.