Aby těch přelomů nebylo málo, dnes jsem si ve vlaku přečetl, že zemřel David Bowie. Asi dva dny potom, co vyšlo jeho poslední album. Nechci psát nic o jeho významu, o jeho tvrobě, ale už dlouho se mi honilo hlavou, jestli je Bowie následováníhodný vzor. Vždycky jsem měl při jeho hudbě pocit, že je to „to ono“, i když ten pocit byl tak chvilkový. A člověk je už dlouho krmen texty, které přesně před tím varují (a mají proč), před pomíjivostí, před efektností, před tekutým svádivým světem. Ale já si přesto přeju, aby Bowie vzor byl, protože z málokoho jsem cítil takovou radost z tvorby.